Píše se rok 1135 a anglický král Jindřich I. usedá ke stolu. Stůl se prohýbá vybranými lahůdkami. Mezi nimi se skví i pokrm z rybovitých obratlovců – mihulí. Mocnář se chvíli vybranou pochoutkou cpe, po chvíli mu ale hadovitý tvor zaskočí v krku. Veškerá pomoc je marná. Král umírá udušen Mihulí.
Mihule je neparazitický druh vodního živočicha, který si potrpí na čistotu vody. Vyžaduje jemné bahnité náplavy, ve kterých jsou ukryty samotné larvy. Mihule tráví celý život jako larva a dorůstá až 16 cm délky. Živí se rozkládající organickou hmotou, zbytky rostlin, řasami na kamenech a rozsivkami.
V České Republice je mihule vzácný tvor. Její přirozené biotopy byly soustavně likvidovány, a proto v Českých vodách najdeme už jen malé populace těchto tvorů. Pokud budete mít dostatek štěstí, můžete mihuli zahlédnout v řece Dunaji, povodí Vltavy a Odry. Hlavní problém je nízká ochrana jejich přirozeného prostředí a zahlubování toků.
Ačkoli, u nás je mihule kriticky ohrožená, ve světě je její situace podstatně lepší. Populace ve Francii, Velké Británii a Skandinávii jsou početnější.
Reprodukční mechanismy mihulí jsou velice zajímavé a tragické. Mihule se po 2 až 4 letech mění z larev (larvy se nazývají minohy) na dospělce, vyhrabou se z bahýnka a plavou proti proudu do horních toků řek a potoků. Zde probíhá tření.
Samotní dospělci metamorfózou ztratí schopnost příjmu potravy, jelikož dojde k zakrnění jejich trávícího ústrojí. Po třecím procesu, kdy dojde k oplodnění jiker. Po celé této akci jsou dospělé mihule smrtelně vyčerpané a krátce po vytření hynou. Po vykulení jiker se mladé larvy navrací do domova svých rodičů, a celý proces pokračuje od začátku.
Zajímavosti:
Mihule byly dříve považovány za delikatesu a hojně se lovili. I to je jeden z důvodů jejich nízkého počtu.
Ačkoliv se může zdát, že patří mezi ryby, tak je to samostatná skupina mihulovci.
Mihulovci se řadí mezi nejprimitivnější obratlovce, hned po skupině známé jako Sliznatky.