Důvěru budujeme velmi dlouho. Měli bychom o ni dobře pečovat, protože ztratit ji můžeme v jedné jediné vteřině. Získáváme ji již v počátečních fázích našeho života, a to prostřednictvím vztahu k našim rodičům a nejbližším lidem. Spoléháme na ně a věříme jim. Díky důvěře jsou malé děti schopné snášet těžké situace, protože věří, že rodiče se o vše postarají a že mají vše pod kontrolou. Tato zkušenost pak bezprostředně ovlivňuje naše postoje k dalším lidem.
Začíná to v dětství.
Pokud děti používají lži, i když malé a často nevinné, je něco špatně. Zamyslet bychom se ale měli nad sebou. Nereagujeme přehnaně? Možná se nás dítě bojí a tak raději lže, než aby se přiznalo, že má nějaký průšvih.
Co je to důvěra.
Důvěra je jedním ze základních lidských potřeb. Je to velmi křehký cit, který se dá snadno ztratit, ale zpět se získává velmi špatně. Důvěra znamená pocit bezpečí a jistoty, a v životě ji hledá snad úplně každý, ať jde o jakoukoliv situaci. Dlouhodobá důvěra se nikdy neobjeví hned, je potřeba ji budovat a upevňovat.
Jak snadno ztratíme důvěru?
Můžeme svým dětem něco slíbit, i když to nemyslíme tak úplně vážně. Dítko je ale pak velmi zklamané, protože jste slib nedodrželi a důvěra je tak nalomená. Pokud se takovéto situace opakují častěji, ztrácíte tím důvěru dětí nadobro.
Jak odmalička budovat důvěru:
· Dodržujeme sliby a všechna pravidla, která doma máme. Důvěra by měla být vzájemná, dítě má věřit nám a my jemu.
· Povídejme si. Dětem se snadněji svěřuje, pokud si na ně uděláme čas, třeba večer před spaním nebo při společných procházkách.
· Nechme svým dětem soukromí a tajemství.
· Netrestejme své děti. Trest není jediným výchovným prostředkem a nemusí být vždy negativní ani nutné zlo. Už trest sám je již dost velkým motivačním směrem a varováním, kde jsou hranice a jejich překročení.