Vitrageart

Co je lidské a pro rodiče výchovné, je projevovat lásku jejich dětem každou možnou chvíli, a to nejen v průběhu dne, ale i v noci. I díky tomu se najdou rodiče, kteří tráví jejich spánek v přítomnosti jejich dětí – společně v jedné posteli. Názory na tuto praktiku se liší.

–       Jedna strana si stůj co stůj stojí za tím, že je to nejlepší způsob k tomu, jak se vyspat a být si nablízku jako rodina.

–       Ta druhá se zase bude hádat „do krve“ jen proto, že je přesvědčena o tom, že děti se musí od rodičů odpoutat, aby měli rodiče prostor mít chvilku i pro sebe.

Co nutí rodiče spát s dětmi společně?

Není to jenom láska, ale i pozornost, kterou díky dětem rodiče mají. Prakticky nám stačí ke štěstí opravdu jen málo a když už dítě projeví sebemenší zájem o to, být rodičům nablízku, není nutné mu tuto možnost zapírat. Rodiče, kteří tuto metodu praktikují, si velmi pochvalují klidný a spokojený spánek díky pocitu, že vědí, že jsou jejich děti v průběhu noci v pořádku.

Společné spaní více osob (dětí) v jedné posteli, se může (i když v malých případech) rázem obrátit v jednu velkou katastrofu. Možnost udušení nebo zalehnutí, může mít pro malé děti (díky nedostatku prostoru) fatální následky.

Někdy je lepší, oddělit si vzájemné prostory

I když máte děti, které tvrdí, že bez vás neusnou nebo mají tendenci se z jejich postele pořád vracet do ty vaši, jistě jich spát odděleně naučit můžete. Vše záleží na tom, jak jim danou situace vysvětlíte. Dětský pokoj slouží i k tomu, aby se v něm děti cítily dobře nejen při hraní, ale i v průběhu noci, kdy se v něm vyspí přímo pohádkově.

Společné spaní v jedné posteli má za následek i jiné nešvary, které můžou mít negativní dopad na soužití obou partnerů. Protože v takové situaci, kdy partneři nejsou nikdy sami, zásadně ochladne i jejich milostní život, na co se dívají zejména muži poměrně nepochopeně. Občasné přespání dětí v manželské posteli se nepovažuje za nic netypického ani důvod k tomu, něco změnit, problém ale nastává v situaci, kdy partnera manželka přesune do obývacího pokoje a užívá si spaní pouze v přítomnosti dětí.

Ruku na srdce drahé maminky. Která z vás minimálně jednou, podobu svého těhotenství neslyšela větu „Vyspi se, pak už se nevyspíš!“. Nejenže, vás tato věta pronásledovala několik měsíců, ale i děsila! A po narození mimika, už zřejmě tušíte proč.

Jak přežít noční vstávání k miminku –
1.      Uvědomte si, že je to nutnost!Pokud samy sebe přesvědčíte, že to prostě jinak nejde a vstát k němu musíte, protože vás potřebuje, máte krůček k úspěchu. Bude se vám vstávat snadněji a o něco, lépe.
2.      Nikdo jiný, to neudělá!Vaše dítě je na vás odkázané a vy, jste se prakticky zavázala k tomu, být tady pro něho v každé situaci. To platí ve dne, i v noci. Ono na vás totiž spoléhá!

3.      Má hlad!Vy, jako dospělá osoba, už víte, že v pozdních hodinách se nejí. Miminko, ale potřebuje časté a pravidelné dávky mléka, bez ohledu na noční hodiny! Nenecháte ho přece hlady, že mám pravdu?
4.      Neví, že má spát! Na to, jednoduše musí přijít. Dospělí mají přehled o tom, že v noci se má spát, ale miminko, to musíte naučit. Rozeznávat, to ještě neumí. Jednou pochopí, že noc je určená ke spaní a ne k dovádění.
5.      Kontakt! Vaše miminko je sice hodně malé, ale osobní kontakt, obzvláště s vámi, hodně postrádá. Někdy stačí jen chvilkové pochování, nic zdlouhavého, ať si později nezvykne. Pomazlit, a vrátit do postýlky!
6.      Zima, teplo, polohování! V tomto musíte „vychytat“, jak je vašemu děťátku nejlíp. Neoblékáte ho moc? Nebo moc málo? Leží se mu dobře na zádech, nebo o něco lépe na boku? Zajistěte mu pohodlí i v noci, ať se budí co nejméně.
7.      Je to dočasné! I když budete pociťovat chvilky naprostého zoufalství a modlit se, ať už konečně vaše dítě usne, věřte, že tento stav pomine dříve, než si myslíte. Někomu to trvá kratší dobu, někomu déle, ale každé dítě se jednou spát naučí!

Co se vstávání týče, je k němu potřeba zohlednit také několik normálních fází, kterými si dítě projde:
·         Kojení –
Říká se, že kojené děti se v noci budí, jenom kvůli pomazlení a kontaktu s mámou, nikoliv z hladu. Je i není, to pravda. Nakojit se musí a jenom samotné dítě ví, kolik toho vypilo a jak dlouho, mu to k dalšímu kojení vydrží. Maminky, ale můžou vypozorovat, kdy dítě opravdu saje, a kdy jenom „cucá“. V takovém případě, je dobrou variantou popřemýšlet o dudlíku, aspoň na noc.
·        Růst zoubků –
Drahé maminky, přes toto (většinou) bolestivé a plačící období si musíte projít, ať se vám to líbí, nebo ne. Všem jednou zuby narostou a upřimně – díky, že tomu tak je, ještě v tak útlém věku. Protože je to trápení a zdlouhavý proces, který sebou nese hodně probdělých nocí.
·        Špatné sny –
Zcela běžnou součástí nočního probuzení, je nějaký špatný sen. Dítě, toho přes den zažije mnoho a všechno co vnímá, se může přenést do jeho mysli, která si to vyloží po svým. Špatné sny máme i my dospělý, tak proč by je nemohli mít i děti? Většinou stačí chvilkové utišení a ubezpečení vašeho andílka, že všechno bude v pořádku, a že jste pořád při něm.